Opět jsem vyrazil na koloběžce na výlet pěknou krajinou Podbořanska.
Bylo to většinou po zpevněných cestách, které většinou tvoří staré asfaltky a šotolinové cesty, po kterých se dříve hojně pohybovali ve svých autech, BVP a tancích vojáci kdy jeli na cvičení na Doupov. Zastavil jsem se v bývalém kaolinovém lomu u nedaleké Nepomyšle. Je zde krásné mělké jezírko – přírodní koupaliště, kterému se říká Maledivy.
Svou přezdívku dostalo toto koupaliště pro úchvatnou kombinaci barev – azurově modré vody a oslnivě bílého písku, které připomínají pláže a moře na Maledivách.
Z Hluban jsem vyjel po cyklostezce do Buškovic. V Buškovicích jsem přejel potůček a doprava a začal stoupat po staré asfaltce podél rybníčku a toho potůčku.
Cesta se asi po kilometru stáčí nejdříve doprava a pak doleva a asi po 500m ústí na silnici třetí třídy do Nepomyšle.
Po ní jsem dojel až k odbočce do pískovny, kde je závora, která se dá obejít. Pískovna je moc hezká.
Už v této době se tam lidé koupali. Vypustil jsem i Nea.
Po prohlídce pískovny jsem se vrátil zpět na silnici třetí třídy a pokračoval po ní dál do Nepomyšle. V obci jsem odbočil doleva na vedlejší silnici vedoucí do Vroutku. Tu jsem ale asi po 600 metrech za Božími muky, které jsou vpravo od sinice, opustil a odbočil doleva na cestu, která ještě asi kilometr mírně stoupala a pak po dalším kilometru ústila na docela širokou asfaltovou cestu, která sloužila žateckým tankánům, když jezdili z podbořanského nádraží na Doupov.
Následovalo mooc příjemné asi 4kilometrové klesání až hlavní silnici Podbořany-Vroutek. Bylo to moc hezké svezení, ale musel jsem dávat pozor! Na cestě se vyskytují nepříjemné díry. Ty nejsou nijak hluboké, ale jsou občas maskované ve stínu stromů, takže při nepozornosti mohou být nebezpečné. Dokážu si představit, že bych mohl i přeletět. Hlavní silnici jsem přejel a po souběžně vedoucí cyklostezce doje zpět do Podobřan.